Obnovená Jednota bratrská v Rovensku působí sto let, samostatný sbor vznikl roku 1946, od roku 2000 patříme k Českobratrské církvi evangelické.
Obnovená Jednota bratrská začala v Rovensku pod Troskami působit roku 1907. Roku 1909 zde byla ustavena kazatelská stanice sboru v Turnově. Aktivní členstvo v prvních letech tvořily zejména evangelické rodiny přišedší do Rovenska z okolí Libštátu. Při sčítání lidu roku 1921 se tu k „evangelické církvi“ hlásí 67 osob, do začátku 30. let se počet evangelíků zdvojnásobil. V té době zástupci Obnovené Jednoty bratrské spolu se členy katolické a československé církve zajišťují výuku náboženství v rovenské škole. K bohoslužbám se místní lidé shromažďují v soukromých bytech, později v radniční čítárně čili knihovně.
Během druhé světové války je sbor stále spravován z Turnova; turnovskému kazateli Pavlu Glosovi, aktivnímu protinacistickému odbojáři, zde vypomáhá budoucí docent Boris Uher, pedagog a komeniolog, syn profesora Jana Uhra popraveného nacisty v Plötzensee roku 1942. Na konci války a těsně po ní o místní společenství pečuje Jindřich Halama starší. Ten se zde 10. května 1945 stal svědkem masakru německých zajatců na louce nad školou; roku 2021 byl na tom místě díky společnému úsilí sboru a města vztyčen smírčí kříž. |zpráva
Odhodlání proměnit kazatelskou stanici v plnohodnotný sbor dozrálo v Rovensku již roku 1944; žádost místního staršovstva je vedením české odnože Unitas fratrum kladně vyřízena roku 1946. Do působnosti nově vzniklého sboru tehdy spadá oblast od Trosek až po Lomnici nad Popelkou a ještě dále na sever. 10. dubna 1949 je otevřena nová modlitebna či „kaple“ v domě odkoupeném od ševce Svobody v Revoluční ulici (tehdy ulice Palackého). Slavnostní akt se děje za účasti kazatelů Pavla Glose z Turnova a rovenského Josefa Votrubce. Do nové modlitebny byla převezena kazatelna, lavice a další vybavení z německojazyčného sboru Unitas fratrum v Herzogwaldu (Herčivaldu). Tamní sestry a bratří museli své domovy opustit při odsunu Němců, obec byla přičleněna k Budišovu nad Budišovkou a v 60. letech téměř celá srovnána se zemí. Dům i herzogwaldský inventář sboru slouží dosud. |foto
Roku 1950 odchází bratr Votrubec do Liberce a v Rovensku začíná (nejprve jako vikář) působit bratr Miroslav Hloušek, kazatel, včelař a regionalista, jehož manželka Broňa učí ve sborovém domě němčinu a tak se vpisuje do paměti několika generací obyvatel města. Na počátku padesátých let hrozí sboru při systemizaci farářských míst v rámci faktického zestátnění církví zrušení, to se však daří odvrátit a roku 1952 je sbor (který má v této době 146 členů) státem dodatečně uznán. Roku 1972 nastupuje do Rovenska bratr Jiří Polma, který se roku 1976 naplno přesouvá do Turnova. Již o rok dříve, v roce 1975, do Rovenska přišla sestra Hana Jalušková, která ve sboru působila bezmála padesát let.
Při bolestivém rozkolu, který zasáhl české sbory Obnovené Jednoty bratrské v 90. letech, se Rovensko postavilo na stranu tradiční a zároveň lidsky i ekumenicky otevřené zbožnosti, která je charakteristická pro evropskou větev Unitas fratrum. Proto se stal roku 2000 součástí pestrého společenství Českobratrské církve evangelické, největší protestantské církve u nás, v níž nyní spolu s ostatními sbory nové České misijní provincie Unitas fratrum tvoří Ochranovský seniorát.
S koncem roku 2023 skončilo povolání sestry Hany Jaluškové a administraci sboru převzal bratr farář Ondřej Halama z Turnova. Společně s ním nyní uvažujeme o tom, jak budeme fungovat dál – a všechny zveme k tomuto promýšlení.
O dějinách sboru v kontextu dějin Rovenska pod Troskami se lze mnohé dozvědět z knihy Kateřiny Matysové Rovenské letokruhy. |info Fungování Českého distriktu a později České provincie Obnovené Jednoty bratrské v době vzniku a růstu sboru nově zkoumá Alena Vantová ve své disertační práci Prvé storočie obnovenej Jednoty bratskej v Čechách (1862–1968) V oblasti zaniklé obce Herzogwald působí a o paměť místa spojenou s Obnovenou Jednotou bratrskou pečuje historicko-vlastivědná společnost Moravian. O rozkolu v České provincii Unitas fratrum na konci milénia přehledně psal např. Zdeněk Vojtíšek v religionistickém časopise Dingir, ročník 2000, číslo 3. |pdf